|
Krimlské vodopády 2000
Kdy: 1.6.-3.6. 2000
Kdo: Petr K., Petr G., David, Lucka, Linda
Fotografie:
David: Foto 1 | Foto 2 (celkem 10 fotek)
Petr: Foto 1 | Foto 2 - ČB panoramatické (9 fotek)
|
Přepsáno z videa, rok po té:
odjezd v pátek večer
kupodivu jsme byli na hranicích už za světla, takže jsme se zastavili v mekáči na kousek globalizačního jídla.
péťa začal točit. jeli jsme proklatě daleko, ke spánku jsme se uložili hluboko v alpských lesích, děvčata v autě, chlapci venku, pod oblohou plnou jasných hvězd. kolem jedné v noci.
pátek
ranní probuzení v pohodě, dojezd k vodopádům přes placenou silnici, cestou zastávka na klouzačce (jako malý děti). počasí nádherný. u vodopádu jsme nechali auto na placeném parkovišti. vodopády - spousta lidu, prostě klasická placená rakouská atrakce. lucka tady potkala i pár turistických známých. stánky s občerstvením, upomínkové předměty, informační tabule,...
linda se samozřejmě nechala vyfotit s ňákym nesmyslem. samotné vodopády - móc hezká atrakcička (koneckonců největší evropské a asi páté na světě, to už musí vypadat docela impozantně). díky vybudované cestě podél atrakce, navíc se spoustou vyhlídkových míst, jsme poletovali a fotili a točili jako klasický tůristi (taková duha ve vodní tříšti nad vodopádem ... opravdu velice hezoučké). nahoře jsme si trošku odpočinuli, zblajzli mňamky a vydali jsme se do údolí vodopádové říčky. nesmírně romantické prostředí, krátká zastávka a poleženíčko u vody, asi půlhodinové focení ptáčka nad malou peřejí .... klasika.
idylka skončila u jedné chajdy, u které jsme měli v plánu zabočit doprava, do kopce, vysokého kopce. (dosavadní výškový průběh: auto zaparkováno ve 800 n/m, vršek vodopádů kolem 1200, chatka 1600, páteční cíl - jezírko v 2500). tady humor poměrně skončil, s tupými výrazy ve tvářích jsme vyrazili za luckou (která jakožto nejzdatnější člen výpravy nasadila vražedné tempo, že i dosavadní primadona našeho spolku péťa kamzík mesner nestíhal). po chvilce jsme opustili pásmo vzrostlého porostu, pak i pásmo zakrslého porostu a se západem slunka jsme dorazili k cíli, k jezírku. netřeba popisovat tu opojnou nádheru - slunce, zasněžené štíty hor, modrá obloha odrážející se v malém nezamrzlém kousku jezírka (v praze u mapy jsme se těšili, jak se vykoupem :)). postavit stany a roztopit pod ešusem již bylo dílem okamžiku. s lindou jsme pivem, svařákem a doutníčkem oslavili narozky, a šup do stanů. jsem rád, že mě opustila myšlenka spaní pod širákem, protože v noci přišla exluzivní bouřka, nutno přiznat, že jsme se i lehce báli. samozřejmě až po návratu jsme si přečetly v moudré knize, že stany jsme postavili jak úplný trubky (co se šance zásahu bleskem týče).
sobota
po bouřce ani památky, azůro, a před náma náročné zdolání hřebenu. sice jenom asi 300 výškových metrů, ale díky sněhu to bylo pěkných pár hodin, plných nervydrásajících zážitků. dlouho jsme netušili, kudy lze vůbec hřeben přelézt - všude to vypadalo stejně nepřístupně.
co je docela nepříjemné, když noha v kratˇasech zapadne až po ... (no jak to de nejvíc) do sněhu. nejde vyndat, musí se vykopat a šíleně to studí.
nakonec OK, vrcholové foto a vzhůru do údolí. tady nás všechny potěšil sjezd do údolí na karimámách, bylo to docela rychlé (ale poměrně neovladatelné). pak cesta údolíčkem, opět podél potoka - díky pozdnímu jaru byly všade kvanta vody - spoustu potůčků, potoků a vodopádů. toto údolí bylo rovnoběžné s vodopádovým údolím, vracelo nás na úroveň parkoviště s autem. samozřejmě zbývalo ještě přelézt kopec. u odbočky z údolíčka do ošklivě prudkého kopce jsme se už vůbec necítili dobře. dokonce i kamzík mesner usedl na kámen a téměř se slzou v oku tiše mumlal, ať ho necháme, že nás dohoní. jako správní horalové jsme kolegovi nejenže nepodali pomocnou ruku, ale škodolibě jsme zmizeli v lesním porostu. stany se tentokrát stavěli blbě, na takové malé, doslova zasrané plošince (kupodivu tato stráň kopce se používala jako pastviny pro krávy - asi křížené s kamzíky). rádi bychom hned usnuli, ale díky totálnímu vyčerpání a přetažení nás do říše snů vrhl až lucčin brufen kolem druhé ráno.
neděle
opět přelézt vrcholek, tentokrát mnohem lépe přístupný než včera, pár zamrzlých jezírek, spousta sněhu, pokus uválet velkou sněhovou kouli a pustit jí do jednoho z jezírek (nezdařeno - příliš velká koule).
při sestupu konečně zapršelo - jak kamzík péťa ftipně poznamenal - " vždycky když jedu z alp, tak prší". (teprve druhý výlet do alp J ).
dole na parkovišti jsme se už jen křečovitě smáli všemu. potěšující bylo, že za každý parkující den jsme získali zdarma jeden pamlsek v blízkém penziónku, takže po odpočinku u kávy - hurá do prahy.
|
|
|
