|
Ledová jeskyně ve Werfenu
Kdy: 18.7. - 21.7. 2002
Kdo: Petr K., David, Honza a Linda
Fotografie:
David - co nejdříve je naskenuji
Petr - Foto 1 | Foto 2 | Foto 3 |
Honza: má na vlastních stránkách: Werfen, ledové jeskyně
|
Z Petrova Psiona:
pátek ráno
cesta ok, jen jsme trochu bloudili v Salzburgu, protože jsme s snažili nenajet na dálnici, abychom ušetřili za známku. nakonec jsme po ní přecejen kousek jeli. na spaní se opět povedlo najít poměrně skryté místečko kousek od silnice asi 5 km od cíle - Werfenu. honza s davidem zakotvili ve stanu, linda zůstala v autě, já jsem si neodpustil spánek pod jakžtakž hvězdnatou oblohou. vzbudil jsem se samozřejmě první, ... takže budim ostatní J. je půl sedmý
pátek 15:30
tak jsme konečně vyšplhali do koruny hor. obědváme, a dneska toho asi už moc nenachodíme. bolejí nás nožičky, který dělaj celej rok kulový a zničehož nic dostanou takovejhle záhul.
dopolední jeskyně. k jeskyni jsme zbaběle vyjeli lanovkou, a k spodní stanici lanovky autem (stoupání 18 st. - na jedničku). sklon lanovky byl dost drsný, spíš to byl trochu skloněnej výtah. ušetřila nám skoro 500 výškových metrů. prohlídka jeskyně byla sedmdesáti minutová, boužel jsme byli na konci skupiny a viděli jsme toho citelně méně než ti v čele. ale i to málo stačilo - dost dobrá atrakce. samozřejmostí byla zima, pod nulou. skupina si svítila několika téměř nicneosvětlujicími lampičkami, průvodce občas nějaký zvlášt vyvedený kousek ledu prosvítil zapáleným kouskem hořčíkového proužku. co se lidstva týká, ... docela plno. pak jsme na rozdíl od běžných výletníků zahnuli do docela strmého stoupání, se spoustou jištěných úseků. jeskyně byla v 1582 metrech, teď dlabeme v cca 2100 m.
jsme na leopold happisch haus v 1914. od oběda to už docela šlo. za chvíli se opět napapkáme. je tady spousta ovcí, a potkali jsme fajn stádo kamzíků.
sobota ráno, půl desátý.
probudili jsme se do nádherného rána, sluníčko, tu a tam mráček. bohužel docela fouká, takže je docela zima - 15st (protože david má mobil s teploměrem, takže - včera v horách kolem čtvrtý 13 st, večer před setměním 9 st. v noci asi kolem nuly). spali jsme ve stanech v malém údolí, ... docela v poho. přemýšlíme, kudy dál, jestli zůstat na hoře, nebo trochu sejít mezi zeleň. názory se různí a mění každou chvilku. teď posnídáme. (bonavita musli bar (se švestkami v jogurtové polevě))
tak jsme se kolem třetí vydrápali údolím k chatce edellweisserhüte (dá se tady v pohodě přespat v přilehlé minichatce), výška 2349. a vycházeli jsme z 1920. pohoda. teď jsme poobědvali a relaxujem. cestou jsme zvládli i vrcholové foto. a přemýšlíme, kudy dál, jestli po hřebenech (tato verze nemá skoro žádné fanoušky), nebo už se spustit do údolí. ale kde tam spát? teploměr ukazuje 12 st, vlhkost vzduchu 80 procent a tlak 1038.
po poobědové siestě a dohadování kam půjdem a kde budem spát, jsme zjistili, že z chatky bude úžasně fotogenický západ slunce a že na ní zůstanem. takže jsme vyrazili alespoň na krátkou procházku před večeří - hledat dvě jeskyně v okolí (podle mapy).
neděle ráno
absolutně pohodová noc, manipulace s vjecma v chatce je dost obtížná (linda se asi třikrát bouchla hlavou o vršek dveří - to snad o velikosti příbytku vypovídá dostatečně). dokonce jsme si dali budíček na pátou ranní a vyrazili jsme na blízký vršek fotit východ slunce. počasí je absolutně nádherné. a protože už nás dnes čeká jen cesta dolů, vypadá toto ráno velice růžově :)
poledne 13 hod
po nááádherném sestupu jsme na chatě werfener hütte. cestou jsme si užili focení co hrdlo ráčelo, krásné scenérie, slezli jsme si proklatě strmé žebříky (jeden byl s převisem) ... prostě pohoda.
odpoledne 16.40
pohodová procházka k parkovišti, chvíli ostře dolů, pak víceméně po vrstevnici na parkoviště. cestou david s honzou poobědvali, potůčku jsme si také užili dosytosti, a už se těšíme na donalda do čech ...
|
|
|
